Já

Jsem naladova,vstavam,

Upadam do bezvedomi a padam, dolu.

Jsem stastna a do sveta to kricim,

Usmivam se na vsechny, v srdci lasku citim.

Jsem slaba, pripadam si jako naha pred svetem,

Krehka jako kristal co odrazi krasu do nebe.

Jsem nebezpecna, vasen co hori,

Zaroven jako mala lodka na klidnem mori.

Jsem boure co do sveta krici,

Jasne svetlo co do srdci milujicich sviti.

Jsem tvrdohlava a do zdi busim,

Jsem napjata, kdyz v sobe slzy dusim.

Jsem nezna jako andelske peri,

Nedostupna, chladna jako podzim.

Jsem zhava jako lava, lechtiva jako jarni trava.

Jsem to ja, presne takova jaka jsem a jaka mam byt. Naladova, vesela i nebezpecna,

Za svuj zivot navzdy vdecna.

Jsem prizpusobiva a pritom mam svou hlavu,

Neztratim se v zadnem davu,

Jsem to ja.

Presne takova.

Bolest

Bat se o tvou dusi,

Byl to omyl,

Aby druhy lhal,

Kdyz ja tu pro tebe byl. 

Snad se mi to vsechno jenom zda,

Vzdycky jsi byla jina, sva

A ja to miloval.

Sero v ocich mych jak pri uplnku,

Ztratil jsem tvuj smich, tam nekde v dali,

Vzpominas jak jsme se i v tezkych chvilich spolu smali.

Kroky zpet uz nejdou dat,

Bylo by to prilis snadny,

Myslel jsem si, ze mam te znat,

Kazdy se nekdy zmyli.

Moje myslenky uz ti nepatri,

Moje dotyky uz neucitis,

Tvoje slova, laskavy i ty prolhany,

Jsou uz ted zbytecny, nic mi nevysvetlis. Uz to nedovolim.

Ja te nepoznavam, to se nekdy stava, stejne nerozumim. Mozna zitra otevru oci, se probudim a lepsi ja zas uvidim.

Kousek mýho já

Máš kousek mýho já,

Když se na mě podíváš,

Tak se topím.

Kdo mě zachrání před sebou samou,

Myšlenky mi uhání hlavou, ale mě nedostanou.

Usmívám se do tvých očí,

Dusím v sobě jeden pocit,

Chci se tě dotknout.

Už se neovládám, svý pocity nezvládám, chci tě líbat.

Cítit tvoji vůni na svým těle, moje srdce je tak vřelé a bije o závod.

Máš kousek mýho já,

S tebou cítím se tak svá,

Sama sebou.

Je to trochu bláznivý,

Tohle naše spojení,

Ale řekni kdo tomu zabrání.