Sama

Pluju proti proudu ve vlnách,

hází mě nahoru a dolů,

vidím vodopád.

Ztrácím tě už nepořád.

Stahuješ mě ke dnu jako kamení,

nevěřím už ve znovuzrození, 

ty se nezměníš.

Podáváš mi ruku svou,

větve stromů blízko mých,

ale já se nenatáhnu, už se nechytím.

Potápím se, padám, ztrácím se pod hladinou,

nořím do svý duše, chci se rozplynout. 

Jako chmýří z pampelišek rozfoukaná po okolí,

zrcadlo na tisíc kousků rozmlácený,

to už neslepíš.

Potápím se a nořím do sebe,

moje pocity jak šaty rozervaný,

nejsme to už my, nestojím o zachránění.

Ani se nehni

Beres mi dech nemuzu dychat chci se te dotknout na rty te libat. 

Ani se nehni.

Zustan stat at se mi neztrati ten pocit, zustan stat zahalena zavojem noci. 

Do ticha zni tlukot tveho srdce, dotykam se dlouhych vlasu barvy slunce. 

Touzim podivat se zblizka do tvych oci, ochutnat tu touhu, silu, nebezpeci.

Navenek smyslna, uvnitr nevinna duse, nadherna jak Botticelliho Venuse.

Jsme si blizko a pritom tak vzdaleni, pritazlivost zemska, cekam na znameni.

Ani se nehni. 

Nemuzu dychat, chci se te dotknout na rty te libat. 

Vysilam signaly, snad pochopis ma slova, snad se nepohnes, neotocis, nezmizis jak mlha.

Ty se divas, ja se divam, vnitrni sila, 

hluboky vyznam. 

Krok sem krok tam v hlave mam, nehybej se, nechci byt dnes sam.