hází mě nahoru a dolů,
vidím vodopád.
Ztrácím tě už nepořád.
Stahuješ mě ke dnu jako kamení,
nevěřím už ve znovuzrození,
ty se nezměníš.
Podáváš mi ruku svou,
větve stromů blízko mých,
ale já se nenatáhnu, už se nechytím.
Potápím se, padám, ztrácím se pod hladinou,
nořím do svý duše, chci se rozplynout.
Jako chmýří z pampelišek rozfoukaná po okolí,
zrcadlo na tisíc kousků rozmlácený,
to už neslepíš.
Potápím se a nořím do sebe,
moje pocity jak šaty rozervaný,
nejsme to už my, nestojím o zachránění.
Žádné komentáře:
Okomentovat