Nikdo

Ještě než se naposledy podívám na tvou tvář,

a půjdu dál sama kam povede mě mýho srdce zář,

sama jako zrnko písku v poušti,

jako dešťová kapka co se z nebe spouští

a padá dolů k zemi, osamělá,

chci ti říct,

že jsem tě vážně milovala.

Do stromu vyrytý naše jména,

tam kde jsi líbal tělo mý,

zůstane v něm navždy naše síla,

naše tajemství a naše velký sny.

A tak padám dolů sama, nemám se už čeho chytit,

nemám padák a necítím pevnou zem.

pode mnou obrovská černá díra, snažím se probudit ten zlý sen.

nechápu co se stalo, kde byla chyba.

Kdo mě chytí a nabídne mi náruč svou

než se s tebou rozloučím a nechám tě jít cestou svou,

chci naposledy podívat se do tvých očí,

zkusit vybavit si ještě pocit, že byla jsem pro tebe vším,

než stala jsem se pro tebe nikým, ničím. 

Dospělá

Kdo se ve mě nachází, jak se mnou jen zachází?

Jemně jako v rukavičkách? Nebo s tíhou na mých víčkách.

S láskou nebo kritikou,

Nakreslenou, vyrytou?

Kdo se skrývá v tom mém já,

Zralá žena, dospělá?

Nebo jen to malé dítě,

Co sedělo věčně v koutě.

Ustrašené něco říct,

Vědět nebo žadonit?

Hodná holka, v noci ve dne,

Kam ji řekneš tam si sedne.

Kolik uplynulo času,

A já hlavě plno hlasů,

Jaké oči, nos i vlasy,

Posměváčci,

Zas ty hlasy.

Že se bojím sebou být,

Neplakat a sama jít.

Zrcadlem mi děti jsou,

Dělám chyby,

Jednu za druhou.

Klopýtám a zvedám se ,

Dokážu to, nedám se.

Utěším tu holku malou,

Uplakanou,  nežádanou,

Pohoupu na kolenou,

Stanu se už dospělou.