Pod křehkou kůží byla síla,
S tenkým dotekem jsi celý život žila.
Drobná a přitom sílu žít,
Bojovat, smát se, zvítězit.
Osud ti nedal mnoho času, a přidával ti víc a víc,
A i přesto jsi se smála od srdce a nečekala nic.
Kradl jsem chvíle pro tebe, abych tě viděl se smát,
Jako motýl odlétla jsi do nebe, měl jsem tě vážně moc rád.


Tam za duhovým nebem vím, že se na mě díváš,
Že už tě nic nebolí a s lehkostí dýchaš.
Nechala jsi mi tu kus sebe, už nejsem jako dřív,
I když je mi někdy těžko a srdce zebe, vím, že je pořád pro co žít.
Křehká tvoje křídla, tvář andělská,
Otevřela se ti brána nebeská,
a s lehkostí na druhém břehu,
při posledním výdechu,

   přichází vysvobození.

Odletěla jsi jako motýl do nebe v ozvěnách
Tak rychle a lehce jako na vlnách.

   zlehounka a křehce po nebi,

   Tam kde tě už žádný dotek nebolí.