jen když je stín,
a já výjdu ze tmy,
spojím svůj stín nenápadně s tím tvým.
Bloudíme nocí,
září jen oči
mé srdce bije pro tvoje a žijem se setměním.
Než výjde slunce, paprsky první,¨pustíme ruce,
rozpustíme stín.
Chci cítit tvůj klín
bez pocitu vin,
lehce i tvrdě je jedno co zítra bude,
třeba se neprobudím.
Krásně jsi spal,
pak tajně vstal,
tiše jsi šel
na mě s pohledem jen,
že vrátíš se za tmy, že až se setmí,
budeš jen můj.
Ve dne jsi víc,
než můžu mít,
to nemám nic,
chci křičet z plných plic,
že slíbils mi víc.
Kolik chvil ti mám dát, než se to pokusím vzdát,
než opustí mě dech, tvoje tvář v živých snech,
než pochopím, že jsi mi lhal,
že sis jen se mnou hrál.
Až se vysvobodím z tvých pout,
budu moct dál životem plout,
jednou ti možná odpustím,
že nebyl jsi světlem, žeš byl jen stín.
Žádné komentáře:
Okomentovat