Pluju si pomalu po svý ose,
Plný pravidel a řádů,
Jako v mýdlový bublině nalepená.
Pocity mýho pravýho já,
Někde vzadu.
Křičí, tak už vystup, nečekej na znamení,
Zastávka se jménem Život nemá značku,
Cítím ten otřes, zemětřesení,
A toho se bojím.
Po kapkách umývám svoje jizvy bolavý
Dotýkám se svojí tváře raněný,
Vzdušný zámky někdo zboural bez varování,
Stojím jako sloup osamocený.
Pro tebe zavírám oči na malou chvíli,
Zvedá se vítr, emoce sílí.
Celý se vléváš do mých žil,
Nakloním se k tobě, jako bys tu byl.
Jen se co natáhnu, dotknu se rtů,
Vypaříš se jako pára, byls jen v mých myšlenkách, jako ve snu,
I když nespím.
Toužím, chci se tě dotknout,
Tancovat v dešti, v tvé náruči zmoknout.
Přitom se bojím každé tvé kapky,
Okamžitě uskočím,
Dělám krok zpátky.
Posetá hvězdných prachem,
Líbám tě jedním dechem.
....tak už se neboj....♥
OdpovědětVymazat