to propojení, tenké jako vlas.
Po špičkách, potichu zlehka,
to splynutí, pohled tvůj, když se s mým setká.
Proniknutí do srdce, nitra,
stejné jako před rokem, dnes a bude i zítra.
Ve tvých očích, vášeň, něha, ta jiskra,
porozumnění, nemusím nic říkat
a ty to víš,
po tisící mi rozumíš.
Proti proudu času každý z nás,
beze slov říkám nahlas, šeptám do ticha,
ručička na hodinách pozpátku utíká.
Za zavřenými ústy úsměv mít,
mít strach a přitom se nebát život žít.
Běžím a přitom stojím na místě,
dělám krok dozadu, nazpátek,
začínám od konce po začátek.
Po schodech utíkám dolů,
všechno je přitom nohama vzhůru,
dotýkám se a přitom nic necítím,
je světlo a přitom nic nevidím.
Kreslím, přitom prstem ani nehnu,
slovo, písmeno po písmenu,
hned mi zmizí,
nic není náhoda, nejsi mi cizí.
To je krásný....nic není náhoda ♥
OdpovědětVymazat