pondělí 20. června 2016

Blouznění

Je ráno, já vstávat mám,
postel rozestlaná, jsem v ní sám,
cítím vůni krásný ženy,
rozhlídnu se, ale žádná není.
Na krku mám malý šrám,
tak byla tu nebo se mi jen sen zdál.

A tak přemýšlím jak jsme spolu,
lítali nahoru a dolů,
jak jsem se tě dotýkal,
nebo jsem snad ty prázdný láhve vypil sám.
Nahoru a dolů v noci,
držel jsem tě pevně v bocích.
Ta vůně, závan tvýho těla,
zůstal mi v polštáři,
kam ses poděla.

Je ráno, jenom ležím,
krásná neznáma utekla z mých peřin,
bez rozloučení, beze vzkazu,
mám jen velkou kocovinu...............

Žádné komentáře:

Okomentovat