plujeme jak koráb,
minem se útesem,
spolu snáz.
Pevnina na obzoru,
vynáší nahoru to co má.
Ozvěna ve skalách,
odráží jen nás dva,
napořád.
šeptám ti na tváře,
za sluneční záře,
že jsem rád,
že tě mám.
Opouštím svoje já,
jen tobě se odevzdám,
moje srdce už není mé,
patří nám.
Nemusím čekat na západ slunce,
abych mohl tisknout tvé ruce,
čekat na světlo v tmách,
za záře je uvnitř v nás.
Žádné komentáře:
Okomentovat