Nitro

Znám tě jsi kniha věčně nedopsaná,

Čtu tě stále, od konce a pokaždé jsi jiná,

V mém srdci navždy napsaná,

Nechápu to, jsi víla a v zápětí láva žhavá.

Držím tě za ruku a za chvíli se prázdnou stane

To jsi zase uletěla jako motýl za modré nebe

Jak housenka uzavřená ve svém nitru,

Schoulená v měsíčním svitu,

Se schováváš.

Já se nikdy nevzdám, já  tě jednou poznám, přečtu každý list.

Každou stránku, každé písmo, zjistím jaké temné místo v sobě máš.

Překreslím ho tužkou srdce, zamaluju na tvý ruce každý šrám.

Každou krutost tvého já, černou jako rytíř noci,

Přemalujem spolu ty a já na hluboký pocit jménem láska.

Hluboko

Hluboko zarytá na tisíc kousků rozbitá,
skládám tisíce svých střípků zpátky.
Tvář ukrytou pod vlasy jemně poodhalí závan větru,
napětí rozpadá se v hvězdném prachu, šeru.
Otočená zády ke svému svědomí,
myšlenky hříšné do mého vědomí mi šeptají,
že mě dostanou.
Nestíhám ti, utíkáš rychleji,
čím víc přidávám tím víc mi mizíš,
a já s nadějí, že na to mám,
o to víc se snažím a vyhrávám.
Jakou cenu má tohle vítězství,
přinese mi tahle trofej bohatství
a nebo jen na malou chvíli  zalepí černé díry v duši mojí tak křehké jako křídla motýlí.
Jak panenka z porcelánu chráním svoji masku bílou,
tíha těžkých bílých šatů,
ústa zanechává němou.
Věta nevyslovená,
nedotknutelný paprsek slunce,
přesto mě dostává
a já s touhou šťastného konce........ doufám.

Odliv

Já se v tobě nevyznám, bloudíš ve svých hlubinách, chceš být sám,

tvoji tvář už dobře znám, každé vrásce po tmě dám, polibek co sílu vrací.

Obraz tvůj mi v dálce mizí, já tě znám přitom jsi cizí,

velký zmatek v hlavě mám.

Už potisící vstávám a pořád vidím jaks tam stála,

v očích naději planou,

Bylas jako závan, jako mořská vlna v odlivu,

a já ani náznak jak toho lituju.

Už potisící s ustaranou tváří,

dívám se po vteřině k našim dveřím,

že se otevřou.

V Hlubině našich duší, vyprchal z nás ten pocit souznění,

osamělost našich srdcí, toužím ještě zažít jednou pocit, když se  otevřou.

Odplouváš někam do dáli, klíče od bytu na zemi pohozený,

věděl jsem, že to jednou vzdáš, že moje temnota má moc velký stíny. 

Blízko dál

Když na tebe upřu zrak, cítím se jak volný pták, letím vzhůru novým zítřkům.

Včera byla středa snad, neudělám už krok vzad, nejde vrátit co teď cítím.

Někde v davu schoulená, noční vánek rozevlál pramen vlasů na tvých tvářích.

Tak si  pojďme něco přát, hvězda z nebe padá k nám, na zem dolů.

Jsi tam blízko přitom dál, jsi přízrak, sen co se mi jen zdál.

Přeju si ať jsi mi blízko.

Tvůj hlas jako klidné moře, šumení do uší mých,

Všechno kolem rozpouští se, ledy tají ve  dlaních.

Chci tě slyšet se smát, jen do uších mých,

Mít tě na chvíli zas, ve tvý blízkosti si snít.

Tak si pojďme něco přát, hvězda přání na dosah, jen se jí dotknout,

Všechny sny se záhy změní, všechno černé v zapomění, upadá.

Ještě jednou na malou chvíli chci si přát,

Ležet , tebou omotaná, cítit tvoje tělo hřát.

Blízko dál

Když na tebe upřu zrak, cítím se jak volný pták, letím vzhůru novým zítřkům.

Včera byla středa snad, neudělám už krok vzad, nejde vrátit co teď cítím.

Někde v davu schoulená, noční vánek rozevlál pramen vlasů na tvých tvářích.

Tak si  pojďme něco přát, hvězda z nebe padá k nám, na zem dolů.

Jsi tam blízko přitom dál, jsi přízrak, sen co se mi jen zdál.

Přeju si ať jsi mi blízko.

Tvůj hlas jako klidné moře, šumení do uší mých,

Všechno kolem rozpouští se, ledy tají ve  dlaních.

Chci tě slyšet se smát, jen do uších mých,

Mít tě na chvíli zas, ve tvý blízkosti si snít.

Tak si pojďme něco přát, hvězda přání na dosah, jen se jí dotknout,

Všechny sny se záhy změní, všechno černé v zapomění, upadá.

Ještě jednou na malou chvíli chci si přát,

Ležet , tebou omotaná, cítit tvoje tělo hřát.