Hluboko

Hluboko zarytá na tisíc kousků rozbitá,
skládám tisíce svých střípků zpátky.
Tvář ukrytou pod vlasy jemně poodhalí závan větru,
napětí rozpadá se v hvězdném prachu, šeru.
Otočená zády ke svému svědomí,
myšlenky hříšné do mého vědomí mi šeptají,
že mě dostanou.
Nestíhám ti, utíkáš rychleji,
čím víc přidávám tím víc mi mizíš,
a já s nadějí, že na to mám,
o to víc se snažím a vyhrávám.
Jakou cenu má tohle vítězství,
přinese mi tahle trofej bohatství
a nebo jen na malou chvíli  zalepí černé díry v duši mojí tak křehké jako křídla motýlí.
Jak panenka z porcelánu chráním svoji masku bílou,
tíha těžkých bílých šatů,
ústa zanechává němou.
Věta nevyslovená,
nedotknutelný paprsek slunce,
přesto mě dostává
a já s touhou šťastného konce........ doufám.