Ať udělám

A ty se zase tváříš a já nevím co si myslet mám,

Někde  ve  tvý tváři  hledám známou zář,

Rozpuštěná ve tmě jak oheň co dohořívá

Žádný úsměv na rtu, už se na mě neusmíváš.

Po tisící ptám se, co si myslíš, co dělat mám,

Moje srdce v dálce pomalu uhasíná.

Ať  udělám co udělám, stejně vím, že se ti nezavděčím,

Po tisící ti volám, ty mi to nezvedáš, tyhle  chvíle mě hrozně ničí.

Tvůj pohled tak ledový, tak vzdálený jako bys byla za mořem,

Přitom stojíš naproti probodáváš mě tupým pohledem.

Proč nemluvíš, co chce mi říct tvoje srdce co snad ani nebuší,

Tvý svědomí, tvůj zvláštní klid mě tohle hrozně ničí,

proč to nevidíš.

A ty  odcházíš, mě tu necháváš,

moje pocity, tělo rozervaný,

ani na chvíli se nezastavíš,

všechny ty krásný dny jsou ti ukradený.

Za co vyměníš  příchuť  lásky,

 za cinkání a za přívěsky,

proč to nevidíš.