skláním nad tou nádhernou záplavou tvých krásných vlasů.
Vkrádám se potají do tvých snů,
něžně ve tmě se zlehka dotýkám tvých rtů.
Beru tě za ruku tak zlehka,
křehká jako dlouhý vlas, tak lehká.
Propletu prsty s mými a s pocitem,
že na malou chvíli, ještě tě mám.
A ty se probouzíš, moje místo je už prázdné,
do tmy se díváš, nic nevidíš, obrysy žádné.
Doteky se vytrácí, doteky ze snu se rozplynou,
stojím tu u tebe, co dál,
co bych dal za pusu jedinou.
Slzu co padá po tváři
a dopadne na mém polštáři,
jemně bych setřel rtem svým.
Moc se ti omlouvám za bolest co jsem ti dal,
prosím tě netrap se,
každou noc ti u postele budu stát.
Andělem strážným ti budu napořád,
pod svými křídly budu tvoji duši hřát.
Zavři své oči tak krásné jako rosa k květině,
pod dotekem jako vlas usínáš ve vteřině
a necháváš mě přijít do svých snů.
Jen tam je to místo kouzelné,
kde se tě smím dotknout
a to jediné co nesmím je žít.
Já se vytrácím už nemůžu zpátky, na druhým břehu čtu ti pohádky na dobrou noc do tvých voňavých vlasů.
Až mi odpustíš co jsem ti říkal, že mě neztratíš, že bez tebe význam život nepřináší.
Já se vytrácím, ale na nebi hvězdy, svítí pro tebe, prosím tě věř mi moc jsem tě miloval.
Když bych uměl zastavit čas, nespěchal bych a přišel bych včas, teď už tom nevrátím,
ke hvězdám stoupám a každý věcer pro tebe svítím.
Žádné komentáře:
Okomentovat