Nitro

Znám tě jsi kniha věčně nedopsaná,

Čtu tě stále, od konce a pokaždé jsi jiná,

V mém srdci navždy napsaná,

Nechápu to, jsi víla a v zápětí láva žhavá.

Držím tě za ruku a za chvíli se prázdnou stane

To jsi zase uletěla jako motýl za modré nebe

Jak housenka uzavřená ve svém nitru,

Schoulená v měsíčním svitu,

Se schováváš.

Já se nikdy nevzdám, já  tě jednou poznám, přečtu každý list.

Každou stránku, každé písmo, zjistím jaké temné místo v sobě máš.

Překreslím ho tužkou srdce, zamaluju na tvý ruce každý šrám.

Každou krutost tvého já, černou jako rytíř noci,

Přemalujem spolu ty a já na hluboký pocit jménem láska.