S náznakem svatozáře mě rozněžní.
Pohled do tvých krásných očí,
Vyvolává ve mně pocit lásky.
Říkám si jak možné není,
Že jsme stejní, přitom jiní,
Je to krásný.
Tvoje dlaně na mé tváři,
Vytváří svět bez iluzí,
Jsem volná.
Pohled těch všech lidí kolem,
Vyvolává ve mně dojem nebezpečí.
Schovám svoje křídla v dlani,
Svatozář už dávno není,
Zavři oči.
A tak propojení tímhle světem, v tomhle čase jedním dechem. Jedním srdcem budem napořád. Jak mění se noc, mění se den, jsme dva a přitom jeden, v realitě se nikdy nepotkají.
Svým pohledem na tebe si přeju,
Abychom se potkali i na druhým břehu.
A to vše krásný z vyřčených vět,
Zůstalo v nás na sto tisíc let.
Listuju knihou osudu,
Jestli se najdu kde budu,
A kde najdu tvoje jméno napsaný,
Snad bude u mě, není smazaný.
Bůh nám nakreslí život pastelkou duhovou,
Já jsem ti říkala, stůj pevně na nohou,
A ty se vznášíš až někam k oblakům,
Podléháš svým romantickým snům.
Co uděláš až se rozplynou, až se probudíš
A uvidíš ho s jinou.
Je to realita, je to jiný svět,
Není to banalita, proto si pořád koušu ret.
Tohle nemá žádné řešení,
Není to náhoda, je to znamení,
Vyměnit si a dát co jinej neumí a nemá,
Vyměnit si co máš, ty, on, jen vy dva.
Hluboko v sobě ukrývám ty dvě slova lásky,
Co nemůžu nahlas vyslovit, jen vím, že navždy.
Žádné komentáře:
Okomentovat