že tě uvidím ve svých snech.
V říšu snů ukládám svou pravou tvář na polštář
a čekám až se mi zjevíš.
Dotýkám se co je ráno,
pro mou duši zakázáno,
a ty to nezměníš.
Jenom ráno až zas vstanu,
otočím se na druhou stranu,
až se probudím.
Všichni herci z mých snů zmizí,
přes den budou jako cizí,
jenom sen.
Kdo mi vepsal tahle slova,
zítra se zdát budou znova,
kdo mi stvořil tenhle svět,
kdo je autorem těch vět.
Budem létat bez přestání,
od rána až do svítání,
ve spojení našich těl,
budem lítat bez křídel.
Nemusíš ani nic říkat,
stačí jen tiše dýchat,
tvoje oči z perletí,
ruce něžné jak andělské perutí.
Tak už zhasni,
zavři víčka,
do tmy svítí už jen svíčka,
její oheň plápolá,
krásný sen ti přivolá.
Žádné komentáře:
Okomentovat