Poslepu po ránu hledám tvůj stín,
Sladká chuť na jazyku, lehkost tvého dotyku, jen já vím, ty
víš.
Do ticha zašeptám a ptám se jak zastavím čas,
Kdo ho dokáže vrátit do času nás.
K nohám mi padá listí,
Byli jsme si až moc jistí tím vším a tím ničím.
Toulám se nocí a sebou pocit,
že jsem to nezvládla,
zírám do hladiny vody
jako do zrcadla
a čekám kdy se vedle mého odrazu, toho vybledlého obrazu
objeví tvoje já.
Já vím, že čas nezastavím,
Ty víš, že se mi to nepodaří,
My víme.
Čas, tak pomíjivý, už nezastavíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat