prsty na piáno hraju tvý jméno.
V každým tónu mé písně pro tebe,
je kousek hříchu i něhy,
dávám ze sebe to co mám.
Z tónu kytary slyším tvůj hlas a tvoji záhadnou tvář kreslím prstem po papíře,
s nadějí a ve víře, že jsi má.
Chci na chvíli stát a zastavit čas,
z tebe a mě udělat nás.
Co víc si přát,
co víc jen chtít,
než tě moct milovat, navždy tě mít.
Z temnoty do světla jsi se mi připletla,
jiskřička naděje ve mě vysvitla
a pálí nás do srdcí, spolu a s nadějí,
při svitu hvězd než se rozední.
Buď už jen má, když svítá,
nezůstávej ve tmě skrytá.
Vystup ze stínu musí se nemůže,
příjmi světlo mé dlaně co chytí tě, pomůže.
Spojíme hlubokou sílu všech nadějí, bez strachu a obav,
že se rozední.
Po špičkách odcházíš zahalená do tmy,
ovitá do hříšných šatů,
otevíráš dveře jiného bytu,
odkud mi klíče nepatří,
tam kde přestává být naše my.
Než zase se setmí a ty po špičkách,
toulavou černou ulicí vklouzneš do mého já
a na pár chvil, na malou chvíli
se do mě vléváš a do mých žil,
kéž by se čas zastavil.
Ten závoj lásky ti mohl odhrnout jen já,
kde jsem se jen toulal v té době,
v jakých myšlenkách,
že mi tě osud ukradl nepřál dřív,
jen jako ukradenou, jako hřích.
Když se zase vytrácíš potichu a domů vracíš,
zůstávám potichu, sám, s hlavou v dlaních.
Žádné komentáře:
Okomentovat