Měním svou tvář, chci být na chvíli jiná,

Jako jedna z těch, silná, ta co všechno zvládá.

Moje pocity jako prach do ulic rozvýřený,

To jsem celá já,

Jen já a čtyři prázdný zdi.

Všechno nebo nic,

Nahoře a nebo dole,

Můžu žádat víc,

Ale přesto zase skromně

Přesně taková jsem já.

Chci obejmout, a cítit tvoji sílu,

Jen na chvíli mít pocit, že tě mám,

Letět pryč odsud, ruku v ruce  někam do vesmíru,

Kolem hvězd tam kde to neznám.

Někam kdo mě nezná a mou pravou tvář,

Že nejsem tak silná jak vypadám jak mě znáš,

Jsme z jiných světů já to vím,

Zvláštní pocit, když si to připustím.

Vzdálená cesta víc než deset let,

Zvláštní jak k tobě doletím,

Poslepu, znám cestu nazpaměť.

Zdi zmatku prolomí zlomový okamžik,

Dlouho ve vzduchu visel ten otazník.

Děkuji životu, že umí tak malovat,

Že mi dovolil zase na chvíli milovat.